Díl 5: Pro jednou o škole

Pamatujete? V první třídě spousta z nás dostala za úkol nakreslit, čím by jednou chtěla v životě být. Popelář, pilot, fotbalista…vizuální dojem nebyl v mém podání nikterak ohromující, ale plán byl jasný – ze 3 vysněných chlapeckých povolání něco vyjít musí. Jenomže totální absence byť pouhých náznaků manuální zručnosti poslala popeláře do kopru, s vzorečky a fyzikálními zákony odletěl sen o životě v oblacích a fotbal? Nebýt toho kolena, na pivo by to bylo pořád dobrý, na chleba bych ale mnoho nevydělal. Protože však dokáži tyto plánovací chybky obhajovat a hovořit o nich (stejně jako o čemkoli jiném) celé hodiny, další volba byla jasná – zkusím to na právnické fakultě!

A sportovní terminologií řečeno, už si na ní kroutím pátý rok vysokoškolského studia. Pomineme-li zkouškové období, je to veskrze příjemná existence. Pokud se však čas od času neobjeví někdo, kdo vysloví TU ŠÍLENOU OTÁZKU: ,,Už víš, co budeš dělat po škole?“ Upřímně, mnohem raději bych v takovou chvíli odpovídal jako fotbalista po ukončení zápasu na duchaplná tázání reportérů: ,,Vyhráli jste. Co na to říkáte?“ Avšak – přesto všechno na naléhavosti dotazu asi něco bude a zamyslet se nad budoucím povoláním během studia neuškodí. Mnohokrát jsem se o to snažil a párkrát se už cítil velmi blízko finální odpovědi, nakonec se vždy ukázalo, že to byly jen letmé lásky. Nezbývá než věřit, že samotný Erasmus bude v mém pátrání po trvalejším vztahu k předmětu, se kterým překonáme ruku v ruce i nástrahy diplomové práce, užitečný. Proto považuji za vhodné pozvat vás tímto na letmý průlet pěti semináři, které zde absolvuji během zimního semestru.

Comparative Family Law - začíná se v pondělí ráno a tempo je ,,strhující“ natolik, že mnozí tuto příležitost využívají k dohnání víkendového spánkového deficitu. Na druhou stranu budeme dělat prezentace a díky pestrému národnostnímu složení se snad dočkáme zajímavých rodinně-právních srovnání.

Diplomatic and Consular Law – pro mě bomba! Většinou to bývá tak, že čím větší expert/ka předmět učí, tím větší čeká studenty nuda. Zde však pod dohledem renomované Vasilky Sancin zažíváme zajímavá diplomatická dobrodružství. A kdyby se někdo podivoval mému nadšení, rád předložím oficiální studijní materiály, kde se nachází mj. kapitola o vybraných vínech z Francie, Německa atd. Zkrátka diplomat musí být vycvičen po všech stránkách a já přípravu (zvlášť ohledně této kapitoly) neplánuji podcenit!

International and European Social Security Law – asi to není můj předmět snů. Beru jej však jako důkaz toho, že vždy strašně záleží na vyučujícím. V našem případě jde o mladého profesora, který by dokázal zajímavě a energicky podat zřejmě i komentář k závodu slimáků.

Law of the Sea – zde přichází středeční odpolední depka. Oběd je za vámi a šedivé chvíle plné nepříliš záživných definic už si na vás brousí zuby. Ještě že pak přichází…

…European Human Rights Law – předmět učí bývalý ústavní soudce, který se příští rok chystá do důchodu. Bude jej škoda. Metody má totiž kreativnější než kdejaký mladý zajíc. Na první hodině nám rozdal něco na styl televizních ovladačů, prostřednictvím kterých jsme odpovídali na kvizové otázky a následně na tabuli viděli vyhodnocení našich odpovědí. Problematika je zajímavá a Slovinsko (na první pohled kupodivu) okupuje čelní příčky v počtu případů, které se proti členským zemím Rady Evropy vedou před Evropským soudem pro lidská práva – ideální destinace ke studiu takového předmětu.

Celkově mám z toho všeho dobrý pocit. Už jsem otevřel i nějakou tu knihu a nebylo to pro to, abych udělal zkoušku, ale z čistého zájmu o věc. To se mi předtím stalo málokdy. Je to mnou, fakultou či za to snad může Kalousek?!

Budova školy se poněkud liší od mé pražské alma mater. Zvenku obě působí vznešeně a  důstojně, rozdíl nastává vevnitř. V Praze můžete obdivovat hudlickou žulu, zde dominuje světlo. Díky všudypřítomným sklům si sluníčko nachází cestu nejen do nejmenších koutů místní varianty ,,collegia maxima“ (největší přednáškový sál na PF UK), ale především zpříjemňuje oběd, kávu nebo pouhé posezení s přáteli na chodbě vedle bufetu a menzy (přidejte chutné jídlo, zapomeňte na sezení alá sardinka v té naší pražské a máte obrázek příjemného školního oběda). Aby to nevyznělo blbě – drahou budovu na Nám. Curieových mám tuze rád, jen je to příjemné zpestření, když vás v pátek ve škole hladí sluneční paprsky místo pohledu na děsivé říšské orlice a jiné rekvizity, které jsou na pražských právech tu a tam instalovány při natáčení dobových snímků.

Školní exkurze skončila. Ostatně i místy poněkud slizcí zástupci studentské organizace nám v jednom z uvítacích mailů psali varování, že bychom to s ní neměli nijak přehánět. Tak příště zase něco o lidech. Nebo o Slovinsku!

Že vám zde tato fotka příliš nesedí? Ani mi ne, proto jí zasadíme do kontextu: tento floutek chtěl být v mládí popelářem, pilotem či fotbalistou. (Jinak jde o víkendový výlet na Bohinjské jezero.)

A tady jí máme - budova právnické fakulty v celé své kráse.

Foto: ©SimčaS

U příležitosti dne OSN k nám zavítal i Martin Nesirky, který snad působil ve všech městech světa a mj. přes čtyři roky dělal mluvčího generálnímu tajemníkovi Pan Ki-munovi.

Foto: ©SimčaS