Díl 2: Dobrodošli v Ljubljani

Být studentem v Lublani je skvělé. Počasí ve Slovinsku zatím mizerné. S tím, že nás chtějí naučit slovinsky, to myslí fakt vážně. Dánům skutečně chutná Carslberg. Tam, kde zbytek světa pařit přestává, průměrný Španěl teprve začíná. To je jenom pár zjištění, které jsem během prvního týdne na Erasmu učinil. Ale popořadě.

,,Máme volné místo na pokoji 207. Bydlí tam student z Dánska a také bude studovat právo, berete?“ Beru a jsem rád, že to není ,,amigo de Espaňa“. Aby bylo jasno, Španělsko i jeho obyvatelé mám tuze rád, jen z předchozích varování vím, že v noci neradi spí nejen o víkendu, ale i přes pracovní týden. Pokoj je super a oproti mé drahé pražské Jednotě je dokonce vybaven ledničkou. S šestadvacetiletým Simonem z Dánska dáváme na seznámení plzeň. Studuje v Aalborgu. Když mu později v jakémsi irském pubu vyprávím, jak jsem byl rád, že budu bydlet s někým ze severní Evropy, oba se smějeme. Už totiž víme, že bydlíme s celým pyrenejským poloostrovem na jednom patře. Všude vedle nás je to samý amigo co v 1 ráno vstane, povečeří, do čtyř paří na chodbě a pak vyrazí do města. Ale přes veškeré probděné noci, zbytky skříněk na podlahách (ulepených od piva), jsou vlastně tak milí a přátelští, že jim všecko brzy odpustíte.

Pakliže jsem si myslel, že kurz slovinštiny bude pouze team building bez jakéhokoliv mentálního nasazení, šeredně jsem se spletl. Partu máme skvělou, složenou z lidí z Česka, Slovenska, Makedonie, Rakouska a Německa. Z nějakého důvodu (snad, že jsme slovanští bratři a Rakušanka s Němcem o to zažádali) jsme se však octli v pokročilé skupině 10. Reálně se obávám toho, že po 3 týdnech budu umět slovinsky lépe, než po 4 letech španělsky (i když tento jazyk zde již také oživuji).

Studuji v Praze a teď i v Lublani. Obě města mám rád. Vzpomínám na oblíbené pražské hospůdky s nejlepším pivem na světě, skvělé spolubydlící, ,,právničky a právníky“. Lublaň je ale oproti Praze stejně v něčem jiná. Přátelštější. Hned po příjezdu studenta pevně obejme a nepustí. Ač je před vámi spousta papírování a vyřizování, vše probíhá neskutečně příjemně, hladce a když se to vyřídí, přichází malý ráj. Zejména v podobě studentského stravování. To zaslouží samostatný odstavec.

Stát poskytuje všem studentům ,,jídelní dotace“. Jedná se o cca 2,5 euro na jídlo a takto zvýhodněných si jich můžete dát kolem 21 v měsíci (tzn. třeba každý oběd v pracovním týdnu). V menze připomínající luxusní restauraci pak sedíte s přáteli u polévky, salátu, hlavního jídla a dezertu za 1,5 €. Když se to omrzí, vyrazíte do téměř kterékoliv klasické restaurace. Systém je stejný a tak jsme si v pátek pochutnali v Thai Inn Pubu na parádním asijském jídle za 3,5 €. Pochutnali si tedy zvlášť ti, kteří dali přednost meníčku, které mělo na jídeláku méně než dvě papričky. Tímto zdravím Petra, snad stale žije.

Dále je tu perfektní system městských kol – za 3 € ročně si je můžete z elektronických stojánů brát jak chcete (pokud stojan není prázdný a nebo naopak plný, když kolo vracíte). Nebo třeba Urbana Card, se kterou se dá jezdit všude. Její účel se částečně prolíná s tím, kterému měla sloužit pražská Opencard – chytrá čipová karta pro Pražany i návštěvníky. Někde se podaří, někde ne.

Jediné, z čeho by člověk mohl být kapku rozmrzelý, je počasí. V pondělí a úterý bylo ještě slunečno a 26 stupňů. Od té doby se zatáhlo, prší a teploty jsou kolem slabé patnáctky. Kdo by si tím nechal zkazit náladu, když vše ostatní funguje lépe, než čekal, no ni?

13. 9. 2014, Lublaň 

It will be even better, just wait for it...

...and here it is! Celý komplet za 1,5 eur. Menza v Lublani. 

Cesta do školy trvá 20 minut a je i zábavná.

Z lublaňského hradu je super výhled na hory (ale musí být hezky).

Slovinské zápisky 1: Chorvatský prolog

Znáte ten pocit, který se vás zmocní, když dorazíte na místo ,,M“? Je jedno, zda jste právě doletěli na vysněnou dovolenou v Karibiku nebo vybalujete věci na chatě v Beskydech a těšíte se na večerní grilování s dobrým pivem a zážitky, které přinese zítřek. V takovou chvíli nemyslíte na nic jiného, užíváte si kouzlo okamžiku a poslední co vás napadne, je si něco z vašich dojmů zaznamenat. Čas však běží a zanedlouho vám na vše zůstanou jen vzpomínky, jejichž kontury jsou čím dál tím více mlhavé. Nakonec žijete s vědomím, že jste někde s někým byli a bylo to fajn. Širší souvislosti a detaily si už však mezitím dávno sbalily kufry a z paměti se nadobro vytratily.

Brzy odstartuji předpokládané roční erasmacké studium na právnické fakultě v Lublani. Věřím, že během té doby vyvstanou situace, o které se budu chtít podělit a hlavně si je zapamatovat. Inspirován blogy některých přátel jsem se tedy rozhodnul, že se pokusím psanou formou uchovat vzpomínku na některé příhody z pobytu této v malebné zemi, jenž geograficky tvoří přechod mezi střední a jižní Evropou, z politického hlediska se však hrdě hlásí k ,,západu“ a již 3 roky po vstupu do EU zavedla EURO.

Zatímco Slovinsko působí nenabubřele ale zároveň ambiciózně, cíle mých zápisků jsou velmi skromné. Každý další napsaný díl bude úspěchem, který náležitě oslavím. Jsem si vědom toho, že za svou literární aktivitu nejspíše neobdržím ,,Pulitzera“. K úplné spokojenosti mi postačí, když se mi podaří naplit dva výše již poodhalené cíle: tedy zálohovat i v jiné než mojí paměti slovinské historky a inspirovat potencionální čtenářky a čtenáře k toulkám (nejen) Slovinskem, ale jakoukoliv jinou zemí, protože, jak známo, dobrodružství číhá na každém rohu.  

Slovinsko mne zaujalo při krátké zimní návštěvě. Za pár dnů v horském středisku a jeden v Lublani toho moc nepoznáte, ale z tamních lidí, přírody, architektury a samozřejmě též jídla a pití jsem měl jenom dobré dojmy. Ač rád cestuji po západní Evropě, tato zkušenost a chuť vyzkoušet něco nového rozhodla, že Pravna fakulteta Univerzy v Ljubljani byla na mé erasmácké přihlášce na prvním místě. Nakonec to vyšlo a v této chvíli mám již sbalené kufry a přemýšlím, co jsem vše zapomněl doma, neboť poslední dny před příjezdem trávím v blízkosti slovinských hranic, chorvatské Istrii.

Na právech nás nečekají dříve než počátkem října, jenomže kvůli možnosti naučit se základy slovinštiny a poznat další studenty a město jsem se stejně jako 175 dalších rozhodl přihlásit do jazykového kurzu, který bude probíhat 3 týdny na filozofické fakultě. Tento čas bych chtěl využít nejen ke studiu zvučného slovanského jazyka, ale též k potřebné aklimatizaci a zjištění toho, co a jak funguje. Zatím jsem si ověřoval jen základní věci – vím tedy, že čepované pivo lze pořídit i za 2 eura, kousek od kolejí rostou houby a Slovinci se v kvalifikační skupině na fotbalové mistrovství Evropy utkají s Anglií. Kdo je připraven, není překvapen. 

Krom toho jsem párkrát otevřel průvodce. Dle něj Slovinci ve výsledku tvoří jedinečnou směsici německé disciplíny, maďarského vtipu (to by mě fakt zajímalo), italské lehkosti bytí a slovanské přívětivosti. No zkrátka samá pozitiva. Na druhou stranu, kdo by v materiálu doporučující návštěvu dané země na její obyvatele nadával? A co já vím, vždyť třeba jsem se ve svém pozitivním soudu sám ukvapil! Nejlepší bude to vše podrobně prozkoumat, začínáme 8. září.

                                                                               4.9.2014, Umag

Město střeží drak a parádní hrad

Prešernův trg a zimní Lublaň