Díl 18: A teď naposled

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byl zářijový večer a já v chorvatském Umagu finišoval první díl Slovinských zápisků. Pln nejistoty a očekávání. Bude je někdo číst? A hlavně – budu je mít o čem psát?

Dnes sedím pro změnu v teple domova – při teplotách přeskakujících laťku třicítky s přehledem zkušeného vícebojaře – a lopotím se s touto krátkou rekapitulací. Tomuto blogu je tedy souzeno, že jeho začátek a konec nevznikly v zemi, kde se odehrálo to hlavní – ve Slovinsku.

V zemi, kde jsou mohutné, drsné a přesto tak krásné hory na dosah ruky prakticky odkudkoliv. Která má na jihozápadě malý, ale městy jako Piran nebo Koper vyzdobený kousek pobřeží. A ve svém středu hotový klenot – vřelou a přátelskou Lublaň.

Hlavnímu městu mohu stěží něco vytknout. Všudypřítomná zeleň, spousta skvělých restaurací za jedinečné študentské boni (zdravím především do Frecsa a Maxíku), ježdění na kole prakticky zdarma, nespočet možností sportovního vyžití a perfektně zorganizovaná právnická fakulta, kde se mi rok hezky studovalo.

To hlavní jsou však nakonec vždycky lidé. Ti dělají vše neopakovatelné. Věřím, že se do Lublaně zase jednou vrátím. Město bude, tuším, stejné. Kolej v Rožné Dolině najdu také (pokud Španělé neudělají mimořádnou párty) na svém místě. Tváře však už budou vyměněné. Alespoň většina z těch, které se mi vybaví, když na mne i o půlnoci vyřknete magickou formulku „ERASMUS“. Už to bude zkrátka zase trochu jiné, nové.

Není však proč smutnit. Je třeba věřit, že s některými se setkáme zase. A i když s jinými nám na sebe zbude byť jen hezká vzpomínka, opět není důvod k panice. Jak se totiž ví, dobří lidé jsou všude. Jedna z věcí, kterou jsem se ve Slovinsku naučil, je nebát se nového. To je moudro, které člověk v právnické knihovně nenajde. Zkrátka vykročit a ono už to nějak dopadne.

Bez toho by taky nebyl tento blog, ani Erasmus a všechny příhody, které jsem během něj zažil a o některé se tady s vámi podělil. A to by byla škoda, no ne?

Byla to paráda. Tak NASVIDANJE! 

S francouským milovníkem fotbalu Vassilim...

...a italskou mafií.

S němi až na konec světa.

A s oblíbenou litevskou dvojicí do Koperu.

S Kristiine, Tomem a Sylwií na cestách po hradech a zámcích...

...a se všemi na poslední rozlučce!