Díl 10: V půli cesty

A je to tady. První poločas mého studijního pobytu je úspěšně za mnou a já mažu z lublaňského trávníku rovnou do domovské šatny. Tam strávím nějaký čas, než se otevře opona druhého dějství. Jak už to bývá, seběhlo se to velmi rychle. Vlastně ani nevím jak. Teď si mohu v duchu děkovat, že jsem se před necelým rokem nenechal ukolébat svým zlenivělým druhým já, které avizovalo že ,, jeden semestr bude bohatě stačit“.

Tak to ani náhodou! Díky uplynulým 4 měsícům jsem poznal spoustu nových lidí, navštívil hodně míst a zažil mnoho příhod. Především jsem se však dozvěděl něco sám o sobě. A rozhodně to není jen zjištění, že trenky a ponožky zde z pračky vytahuji (zhruba) ve stejné velikosti i barvě, ve které do ní byly vhozeny.

Člověk si rád na spoustu věcí zvykne. Je to pro něj pohodlnější. Rád udělá i spoustu kompromisů jenom proto, aby ve své zóně pohodlí zůstal. Až tady jsem si uvědomil, jak moc to byl i můj případ. Jestli jsem před výjezdem doufal, že mne Erasmus nebude příliš ,,vyrušovat“ (už jsem přeci dost ,,zformovaný“) tak teď si přeji, abych se do šedivého kruhu rutiny časem zase nevrátil.

Naučil jsem se spoustu věcí dělat efektivněji, ale zároveň také odpočívat. Učit se nejenom kvůli zkoušce, ale proto, že mě to FAKT zajímá. Nebát se říct si o věci, které opravdu chci. Zjistil jsem, že je možné udělat zkoušku za plný počet, i když učiteli začnu barvitě líčit úplně jiný případ, než na který se ptá (a uvědomit si to o 8 hodin později).

A když se teď dívám na zprávy, ve kterých se hovoří například o Makedonii, Bulharsku, Polsku, Estonsku, Turecku či ,,jen“ o Novém Městě na Moravě, okamžitě se mi vybaví všichni skvělí přátelé, které jsem zde potkal!

Konec dojemných zpovědí. Zbývající analýzu první půle přenechám trenérovi a sám se budu těšit na výkop té druhé!

Dali si na čas, ale pět minut po půlnoci to stálo za to!

Právníci v Záhřebu.

,,Přijde Mikuláš." ,,Hmm a co nám nese?" ,,Víno." ,,Tak proč tam ještě nejsme?"

Lidská práva v Rožné Dolině. K velké nevoli hlídače Jacoba.

Nic z toho být nemusí. Bernard bohatě vystačí.