Slovinské zápisky

Díl 8: Všechny cesty vedou do...

,,To jste namíchaní jako skupina na fotbalovém mistrovství světa“, povídá recepční hostelu a podává nám zpátky osobní doklady. A to ještě netuší, že k Česku, Bulharsku, Maďarsku a Číně (hm, i kdyby se tyhle mančafty na MS dostaly, ve stejné skupině nikdy nebudou) se později přidá reprezentant Dánského království, který mezitím čeká na ulici s půjčenou Corsou (ano, to auto jsem si oblíbil). Není to ledajaká ulice, o pár bloků dál už se na nás těší skvostné Forum Romanum. Jsme v Římě a předtím jsme byli v Pise a Florencii. Italský výlet stál za to a tak zde vypíchnu pár věcí, na které hodlám uchovat vzpomínku.

Nezapomenu na…dvouhodinovou okružní cestu po Florencii za účelem nalezení parkovacího místa. Bohužel, za rozumnou cenu či snad zadarmo v širším centru nemůžeme ani náhodou pochodit. Zastavujeme, konverzujeme s místními (anglo-italsky), mokneme, nadáváme, po věčném hledání parkujeme za 5,- EUR do dalšího dne. Jaké je druhý den naše překvapení, když auto necháváme stát na kopečku s nádhernou vyhlídkou na město. K hostelu to není daleko a vše je zdarma (nepočítáme-li servisní poplatek přátelskému chlapíkovi, který nám auto ,,pohlídá“).

Nezapomenu na…báječné noční prohlídky města. Florencie je přímo magická a večer vypadá ještě lépe než ve dne. Katedrály, kostelíky, romantické mosty, lahvové pivo Morreti a trocha umělého světla – to vše vytvořilo působivou atmosféru, kterou jsme s přáteli vychutnávali plnými doušky.

Nezapomenu na…kavárnu u řeky, ve které jsem v deníku Gazzetta dello Sport zjistil, že v neděli hraje AS Řím domácí zápas s Turínem (o tom později).

Nezapomenu na…lekci karate, taekwonda a dalších bojových sportů v Pise. Lidé ve snaze ohromit své blízké nejlepší fotkou, na které svými končetinami podpírají onu proslavenou šikmou věž, vytvářejí takové pohybové choreografie, že by koukal i samotný Bruce Lee.

Nezapomenu na…jednu z nejlepších pizz v mém životě, kterou jsem pozřel v zapadlém krámku v Římě. Po zkušenostech z Florencie jsem byl opatrný (kousek housky s mozzarelou a rajčaty za téměř 4 EURA), ale tady vše klapalo. Totálně vyhladovělý (po více jak dni na mých sendvičích a vodě) jsem dostal několik velkých a čerstvých kousků italské pochoutky. Nebylo to však jen hladem – pizza byla parádní a tak jsem po 3 minutách chůze obrátil kormidlo, dočasně se rozloučil se zbytkem posádky a utíkal zpátky (tentokrát pro výborné Calzone plněné houbami a smetanou).

Nezapomenu na…moment, když jsem poté s plným žaludkem vešel do kostela, kde na mne čekali ostatní. A s nimi další lidé, jejichž krásné obleky a šaty prudce kontrastovaly s našimi džínami a zpocenými triky. Jo a taky tam byla jedna televize. Zcela náhodou jsme se tak v Římě zúčastnili kostelní verze ,,kdosi hledá superstar“. A nebyla to žádná béčková soutěž – dle všeho šlo o mezinárodní finále – poslechli jsme si tak například tenor z Řecka, soprán z Ameriky, zafandili Čechovi, Dánce a pak utíkali na hostel, ať jsme čerství na další den.

Nezapomenu na…právě ten hostel. Na takovou porci punku jsem vážně nebyl připraven. Spát se 13 lidmi na pokoji nevelkých rozměrů není nic, co by jeden nezvládl, ale jen kdyby to šlo. Byla to totiž spíše diskotéka než hostel a tedy o vašem brzkém vstávání bylo zbytečné někoho přesvědčovat. Navíc mladí chlapíci z recepce měli svou profesi i jako koníčka a nevynechali příležitosti, aby se sobě nebo svým přátelům nesnažili z ubytovaných slečen vybrat nevěstu (minimálně do zítra).

Nezapomenu na…moment, kdy mi a třem dalším zájemcům z našeho zájezdu předali ve fanshopu lístky na ligové utkání AS Řím – AC Turín. Každý z nás přistupoval k tomuto zážitku jinak – já byl blahem bez sebe celý den (a vlastně i ten další), Simon z Dánska to bral jako zajímavé zpestření, které může přidat k dobru v hospodě u piva, Maďarka Zsófi (věrná fanynka klubu Ferencváros Budapešť) mohla porovnat kvalitu italské a maďarské nejvyšší soutěže a pro Heqing z Číny šlo o první návštěvu fotbalového utkání v životě - nezbývá než věřit, že si to také užila (jak alespoň sama tvrdila).

Nezapomenu na…selfie šílenství. Stačilo se jen přiblížit k jakékoliv významnější památce a už kolem vás jako supi kroužili prodejci všelijakých teleskopických hebel, bez kterých se dle jejich názoru nikdy nevyfotíte sami tak, aby se vám to líbilo.

Tak tohle a ještě mnohem více byl pro mne 5-ti denní výlet na Apeninský poloostrov. Jsem vážně rád, že se náš troufalý a cestovně náročný plán povedl a všichni máme na co vzpomínat. Florencie a Řím jsou nádherná města, ale už vzhledem k těm davům lidí nevím, jestli bych tam někdy chtěl bydlet. Pro dlouhodobý pobyt je z mého pohledu daleko přívětivější klidné, mírumilovné Slovinsko. Byla to dobrá volba.