Slovinské zápisky 1: Chorvatský prolog

Znáte ten pocit, který se vás zmocní, když dorazíte na místo ,,M“? Je jedno, zda jste právě doletěli na vysněnou dovolenou v Karibiku nebo vybalujete věci na chatě v Beskydech a těšíte se na večerní grilování s dobrým pivem a zážitky, které přinese zítřek. V takovou chvíli nemyslíte na nic jiného, užíváte si kouzlo okamžiku a poslední co vás napadne, je si něco z vašich dojmů zaznamenat. Čas však běží a zanedlouho vám na vše zůstanou jen vzpomínky, jejichž kontury jsou čím dál tím více mlhavé. Nakonec žijete s vědomím, že jste někde s někým byli a bylo to fajn. Širší souvislosti a detaily si už však mezitím dávno sbalily kufry a z paměti se nadobro vytratily.

Brzy odstartuji předpokládané roční erasmacké studium na právnické fakultě v Lublani. Věřím, že během té doby vyvstanou situace, o které se budu chtít podělit a hlavně si je zapamatovat. Inspirován blogy některých přátel jsem se tedy rozhodnul, že se pokusím psanou formou uchovat vzpomínku na některé příhody z pobytu této v malebné zemi, jenž geograficky tvoří přechod mezi střední a jižní Evropou, z politického hlediska se však hrdě hlásí k ,,západu“ a již 3 roky po vstupu do EU zavedla EURO.

Zatímco Slovinsko působí nenabubřele ale zároveň ambiciózně, cíle mých zápisků jsou velmi skromné. Každý další napsaný díl bude úspěchem, který náležitě oslavím. Jsem si vědom toho, že za svou literární aktivitu nejspíše neobdržím ,,Pulitzera“. K úplné spokojenosti mi postačí, když se mi podaří naplit dva výše již poodhalené cíle: tedy zálohovat i v jiné než mojí paměti slovinské historky a inspirovat potencionální čtenářky a čtenáře k toulkám (nejen) Slovinskem, ale jakoukoliv jinou zemí, protože, jak známo, dobrodružství číhá na každém rohu.  

Slovinsko mne zaujalo při krátké zimní návštěvě. Za pár dnů v horském středisku a jeden v Lublani toho moc nepoznáte, ale z tamních lidí, přírody, architektury a samozřejmě též jídla a pití jsem měl jenom dobré dojmy. Ač rád cestuji po západní Evropě, tato zkušenost a chuť vyzkoušet něco nového rozhodla, že Pravna fakulteta Univerzy v Ljubljani byla na mé erasmácké přihlášce na prvním místě. Nakonec to vyšlo a v této chvíli mám již sbalené kufry a přemýšlím, co jsem vše zapomněl doma, neboť poslední dny před příjezdem trávím v blízkosti slovinských hranic, chorvatské Istrii.

Na právech nás nečekají dříve než počátkem října, jenomže kvůli možnosti naučit se základy slovinštiny a poznat další studenty a město jsem se stejně jako 175 dalších rozhodl přihlásit do jazykového kurzu, který bude probíhat 3 týdny na filozofické fakultě. Tento čas bych chtěl využít nejen ke studiu zvučného slovanského jazyka, ale též k potřebné aklimatizaci a zjištění toho, co a jak funguje. Zatím jsem si ověřoval jen základní věci – vím tedy, že čepované pivo lze pořídit i za 2 eura, kousek od kolejí rostou houby a Slovinci se v kvalifikační skupině na fotbalové mistrovství Evropy utkají s Anglií. Kdo je připraven, není překvapen. 

Krom toho jsem párkrát otevřel průvodce. Dle něj Slovinci ve výsledku tvoří jedinečnou směsici německé disciplíny, maďarského vtipu (to by mě fakt zajímalo), italské lehkosti bytí a slovanské přívětivosti. No zkrátka samá pozitiva. Na druhou stranu, kdo by v materiálu doporučující návštěvu dané země na její obyvatele nadával? A co já vím, vždyť třeba jsem se ve svém pozitivním soudu sám ukvapil! Nejlepší bude to vše podrobně prozkoumat, začínáme 8. září.

                                                                               4.9.2014, Umag

Město střeží drak a parádní hrad

Prešernův trg a zimní Lublaň